Kladská – neobyčejné místo se silnou pozitivní energií
Pocit pozitivní energie musel mít jistě i kníže Schönburg – Waldenburg, když poprvé lovil v Císařském lese. Hluboké lesy, obklopující rozlehlou louku s jezerem plynule přecházejícím do vrchovištního rašeliniště ho očarovaly natolik, že v roce 1873 zakoupil od c.k. montánní správy v Horním Slavkově rozsáhlé zalesněné území. Jako centrum nově vzniklého lesního statku zvolil právě Kladskou louku s jezerem, nalézající se na náhorní plošině pod vrchem Lysina, kde v té době stávala parní pila, několik hospodářských budov a hájenka. Tady se začíná datovat obdivuhodná historie tohoto čarovného místa.Kníže Otto Fridrich Schönburg – Waldenburg, jako velký vyznavatel lovu a milovník jelení zvěře, pojal budování centra svého loveckého revíru s velkou láskou, kterou musí vycítit každý dnešní návštěvník Kladské. Architektonickou koncepci zvolil právě v alpském stylu, regionu švýcarského Bernu, která je v Českých zemích jedinečná. Staví zde přízemní lovecký zámeček s hospodářským dvorem, který pak postupně doplňuje jeho dědic a nástupce princ Sigismund Schönburg-Waldenburg dalšími stavbami (fořtovnou, rentovním úřadem, sruby pro úřednictvo a hostincem). Ten na světové výstavě ve Vídni, zakoupil právě expozici tyrolsko – švýcarských dřevěných staveb proslulého curyšského architekta Jacquese Grose. Po skončení výstavy byly stavby švýcarskými tesaři rozebrány a po železnici dopraveny do Bečova a odtud potom koňskými potahy na Kladskou, kde byly citlivě zasazeny do úchvatného prostředí, který vytvořila příroda v souladu s lidskou rukou, která již v 16 století zde vybudovala impozantní umělé jezero a plavební vodní kanál nazvaný „ Dlouhá stoka, německy Floβ“ obdobný třeba Schwarzenberskému kanálu na Šumavě.
Právě za života prince Sigismunda Schönburga-Waldenburga (1866-1936) nastává neobyčejný rozkvět Kladské. Celé panství je budováno s velikou láskou a zároveň citem pro místní unikátní krajinu vyznačující se kombinací přírodních podmínek a historických stavebních děl. Neobyčejný cit majitele pro krajinnou komposici v souladu s hospodářským využitím svého panstvím, může dnešní návštěvník obdivovat nejenom na Kladské, ale i v jejím okolí na svých toulkách tímto jedinečným krajem. Pozůstatky parkových úprav s rododendrovou výsadbou, mimochodem v nejvyšší nadmořské výšce v Čechách, lze obdivovat dodnes.
Princova vášeň pro lov předurčila panství „Glatzen“ k jednomu z nejvýznačnějších loveckých revírů té doby v Evropě. Geografické umístění revíru v komplexu Císařského lesa umožnilo vybudování vzorové honitby, jejíž proslulost přetrvala dodnes. Láska, především k jelení, ale i tetřeví zvěři, vedla majitele až k dnes úsměvnému zákazu jízdy automobilem po soukromé silnici z Mariánských Lázní kolem hájovny Králův kámen na Kladskou, právě z důvodu rušení zvěře. Průjezd touto cestou byl povolen pouze kočárům, které přivážely lázeňské hosty do vyhlášené restaurace „ U tokajícího tetřeva“. Automobily museli pak volit podstatně delší trasu, oklikou přes Prameny. Toto nařízení bylo tak striktně dodržováno, jak se traduje, že se mu musel podrobit při své návštěvě Kladské i president T.G.Masaryk.
O tom, že si majitel panství uvědomoval cennost přírodních poměrů okolí Kladské svědčí i vyhlášení zdejších vrchovištních rašelinišť jako přírodní reservace, o které se zasadil.
Že byl princ Sigismud velkým milovníkem zdejší přírody a krajiny svědčí i jeho přání být pochován na Kladské. Po jeho smrti v roce 1936 byly proto jeho ostatky uloženy do hrobky nad Kladskou, pohřbu se účastnili lesníci a myslivci ze širokého okolí.
Za okupace, v průběhu druhé světové války spravovala majetek jeho manželka Elfrída, zpočátku sloužil areál Kladské nadále k lovu jelení zvěře, lovívali zde prominenti třetí říše a jejich hosté, v čele s Hermanem Göringem. Koncem války zde bylo zřízeno výcvikové středisko nechvalně známé záškodnické organizace „ Werfolf“, ostatně jako v obdobných zařízeních v okolí Mariánských Lázních. Po skončení druhé světové války dochází k odsunu německých obyvatel i z Kladské, majitelka panství nakonec umírá v roce 1961 ve švýcarském sanatoriu u Bodamského jezera.
S nástupem národního správce na lesní statek, dosídlenců z vnitrozemí a pak na to i v krátké době vyhlášení vojenského újezdu Prameny na území přejmenovaném na Slavkovský les, roku 1948, dochází k převzetí areálu na Kladské armádou. Nahrazení soukromého vlastnictví vlastnictvím všelidovým dochází k postupnému úpadku Kladské. Lovecký zámeček je využíván jako vojenské učiliště pro dorost v lesnictví, přesunuté sem z Valdeku v Brdech. Ostatní budovy k lesnickému provozu, prodejně Arma, ubytování brigádníků.
Obdobně je na tom celý Slavkovský les. Vysídlené vesnice jsou ponechány k výcviku armádě, která je ve velice krátké době proměňuje v ruiny. Zvýšený zájem státu o těžbu uranových rud v oblasti Slavkovského lesa spojených s nezbytným geologickým průzkumem nebylo však možné skloubit s výcvikem vojsk. Význam těžby uranových rud postupně počíná převyšovat nad zájmem armády. Proto je v r.1954 výcvikový prostor zrušen a přesunut na Doupov. Obnova zničeného území byla dlouhá, probíhala pod dohledem ministerstva zemědělství. Bývalý lesní statek Kladská, včetně vyhlášené honitby, byl včleněn do nově vzniklého státního podniku Sdružené zemědělské a lesní závody v Lázních Kynžvart. Areál unikátních staveb na Kladské sloužil lesnímu hospodářství, lovecký zámeček k ubytování loveckých hostů z řad prominentů režimu, kteří lovily vysokou zvěř v okolních lesích, ostatní budovy k lesnickému provozu. Velkou ranou pro Kladskou byl požár zámečku v roce 1963, vyhořelé pravé křídlo, se podařilo naštěstí na tehdejší dobu zdařile rekonstruovat. Z této doby pochází i velká socha jelena na křižovatce silnic do Pramenů a Mariánských Lázní.
Jako paradoxní se z dnešního pohledu jeví zdevastování území Slavkovského lesa, dlouhodobá absence řádného hospodaření přispěla k postupnému vzniku unikátních biotopů až nakonec v roce 1974 k vyhlášení Chráněné krajinné oblasti Slavkovský les.
Po roce 1989 se i Kladská postupně proměňuje k lepšímu, noví vlastníci a nájemci jednotlivých objektů postupně rekonstruují unikátní budovy a provádějí parkové úpravy. Rozšiřuje se naučná stezka kolem jezera, otvírá se moderní infocentrum v rekonstruovaném bývalém hospodářském dvoře. Kladská se tak pomalu stává opět oním architektonickým a krajinářským skvostem, tak jak jí utvářeli její bývalí majitelé a okrášlili švýcarským stavebním stylem uznávaného architekta Grose.
